Historický vývoj obličejové masky

Obličejová maska ​​je druh kosmetiky, která se používá již dávno. Již v dávných egyptských pyramidách bylo známo, že se k léčbě některých kožních onemocnění na obličeji nebo těle používaly některé přírodní suroviny, jako je půda, sopečný popel a mořské bahno. Později bylo vyvinuto použití lanolinu smíchaného s různými látkami, jako je med, rostlinné květiny, vejce, krupice, hrubé fazole atd., Aby se vytvořila kaše a aplikovala se na obličej kvůli obvyklé kráse nebo k léčbě některých kožních onemocnění.

Egypťané předali tuto techniku ​​Řecku, poté do Říma a nakonec do Evropy. V 8. a 9. století se vývoj civilizace přesunul na Střední východ a zároveň pomohl podpořit evropskou renesanci. Během renesanční éry se velmi rozvinul průmysl kosmetické chemie a aroma, který byl podřízen lékařským oborům. V 17. a 18. století se většina kosmetiky vyráběla v domácích dílnách. Teprve v 19. a 20. století došlo k významným změnám a postupně se formoval kosmetický průmysl.

Obličejové masky se staly populární během dynastie Tchang v Číně a staly se populární mezi aristokratickými ženami. Klasika zaznamenává, že Yang Guifei používal jako hlavní přísadu čerstvé mandle, lehký prášek a mastek, doplněné o borneol, pižmo a vaječný bílek.

V 70. a 80. letech se vývoj obličejových masek pomalu přesunul od spoléhání na přírodní technologii k vědecké. V současné době se produkty s jasnější účinností a vědeckou podporou staly požadavky spotřebitelů.